Topinambur a zdraví zvířat

Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus L., 1753), starším názvem topinambur hlíznatý, zkráceně jen topinambur, lidově zvaná židovské brambory nebo řidčeji také jeruzalémské artyčoky.

Rostlina pochází z Indie, USA, kde je ceněna pro vysoký obsah inulinu, obsažený v hlízách.

Název topinamburů je odvozen od jména jihoamerického indiánského kmene Topinambů, od nichž je v 16. století získali francouzští námořníci a kolonisté v Brazílii. Odtud se plodina dostávala do celého světa.

Inulin je oligosacharid nebo polysacharid, který u rostlin z čeledi hvězdicovitých a zvonkovitých nahrazuje škrob jako zásobní látku. Je to jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže živočišný organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina.

Protože bakteriální enzymy ho rozštěpit dokážou, inulin je zdrojem energie pro symbiotické střevní bakterie, má probiotický efekt.

Nutriční vlastnosti:

Protože inulin se neštěpí v tenkém střevě, není resorbován a využíván. Jeho kalorická hodnota je velmi nízká až nulová, nezvyšuje hladinu krevního cukru. Zároveň je sladký, dá se proto použít jako náhrada cukru nebo jako náhrada tuku (pro nízkotučné výrobky).

V tlustém střevě je štěpen bakteriální mikroflórou za vzniku oxidu uhličitého nebo metanu. Proto mohou potraviny s vysokým obsahem inulinu způsobovat nadýmání.

Další Rostliny obsahující inulin:

Inulin se nachází ve všech rostlinách z čeledi hvězdicovitých a zvonkovitých, kde je hlavní zásobní látkou. Čekanka a topinambur jsou hlavními komerčními zdroji inulinu. Dále se nachází v artyčoku, velké množství najdeme i v cibulovinách včetně česneku a cibule.

Další využití:

Inulin se používá k přípravě živných půd v bakteriologii, a v lékařství našel své využití při zjišťování ledvinné clearance (veličina sloužící k nepřímému zjištění míry glomerulární filtrace), funkčního stavu ledvin.

Autor: Dr. M. Krüger
Oddělení bakteriologie a mykologie
Fakulta veterinárního lékařství
Univerzitě v Lipsku

více článků ]